Náš příběh
Když jsem zakládala jazykovou školu TLC, nebyl to plán ani strategie. Byla to spíš vnitřní potřeba – víra, že jazyky dokážou bořit bariéry mezi lidmi a otevírat jim nové možnosti. A tak je náš příběh vlastně mým osobním příběhem.
Cestu, kterou jsme prošli, vám tu sdílím otevřeně – se vším, co k tomu patřilo. S nadšením, pochybami, odvahou i pády. Protože věřím, že za každou firmou by měl být vidět člověk. A tenhle člověk jsem já – Taťána Marie Tomášková.
První jiskra
Jazyky mě fascinovaly odmalička. Nejen jako nástroj dorozumění, ale jako způsob, jak porozumět světu z různých úhlů – a hlavně jako prostředek, jak být spolu bez bariér. Jak sdílet emoce, pocity i myšlenky. Už na střední škole jsem se začala sama učit němčinu a později i znakový jazyk. Fascinovalo mě to. A právě tehdy začal vznikat můj sen – mít vlastní jazykovou školu.
Cesta korporátní sférou
Po škole jsem nastoupila do zaměstnání jako asistentka a postupně se vypracovala až na pozici manažerky zodpovědné za obchodní a cenové strategie pro střední Evropu. Létala jsem po světě a potvrzovala si, že znalost jazyků je nejen výhoda – ale naprostá nezbytnost.
Začátky podnikání
Během této doby jsem si ze svých úspor založila jazykovou školu. Neměla jsem investora, jen nadšení a našetřených 50 000 Kč. Toužila jsem podnikat, ale první pokus byl tvrdý: po třech měsících mi došly peníze, kurzy běžely jen večer, přes den jsem dál pracovala. Šest let to tak fungovalo. Škola byla ve ztrátě, ale nevzdávala jsem se.
Zlom a návrat s novou energií
Pak přišla nabídka vést zahraniční firmu na Ukrajině. Bylo to nečekané rozhodnutí, ale zásadní. Získala jsem prostředky pro restart podnikání, ale hlavně zkušenost, která mě naučila respektu, pokoře a odvaze. Po návratu jsem znovu vše investovala do TLC. Začali jsme růst. Přibývali lektoři, koordinátorky, klienti. A protože prostory přestaly stačit, rozhodla jsem se pro další krok – investici do vlastního patra v AZ Tower, nejvyšší budově v republice. Měli jsme moderní kanceláře a krásný výhled
A také jsem potkala svého prvního manžela. V pětatřiceti letech jsem se stala maminkou syna Honzíka – a jsem nesmírně šťastná, že jsem kromě budování kariéry a podnikání dokázala být i mámou.
Ocenění a uznání
V roce 2014 jsem získala ocenění Česká podnikatelka roku v kategorii malých firem. Toto ocenění hodnotí nejen příběh, ale i ekonomické zdraví firmy a její vizi. Bylo to pro mě potvrzení, že čestnost, odvaha a vytrvalost mají smysl. Stejně jako pozdější další ocenění nebo pozvání do médií, kde jsem mohla sdílet svůj příběh a inspirovat další ženy.
Krize a změna
Pak přišel covid. A s ním prázdné kanceláře a přesun výuky do online světa. Po krizi jsem se rozhodla nemovitost prodat, splatili jsme úvěr a přestěhovali se. Dnes sídlíme na Hlinkách – v prostoru plného slunce se stromy nad hlavou, kde se potkáváme na zahradní párty i s našimi dětmi a mazlíčky.
Lidé, hodnoty a smysl
Na naší cestě jsem potkala spoustu skvělých lidí. Někteří jsou se mnou od začátku – lektorky, lektoři, koordinátorky, klienti. Vím, že bez nich bychom tu nebyli. A když jsme si mohli dovolit pomoci jiným, udělali jsme to. Sedm let jsem byla patronkou SOS dětských vesniček. Díky výtěžku z akcí jsme například postavili dětské hřiště v Brně-Medlánkách. Na konferencích jsem říkávala, že jsem maminkou nejvíc dětí na světě – všech ve vesničkách a mého syna Honzíka.
Život v rovnováze
Po 12 letech manželství jsem byla šťastná rozvedená žena, která dál budovala svůj sen. Po celou dobu jsem měla po boku svého syna Honzíka. A pak jsem potkala muže, který je mou láskou a obrovskou oporou. Uvědomila jsem si, že člověk má žít v rovnováze – nestačí mít jen byznys. Musí mít i domov, kde ho někdo čeká.
Kam jsme došli
TLC dnes učí více než 8000 studentů. Naší specializací jsou firemní kurzy – prostředí, kterému opravdu rozumíme. Naši klienti jsou rozmanití – od výrobních závodů, přes IT společnosti, vývojáře a banky, až po firmy v oblasti služeb.
Brno je naším domovem, ale působíme napříč celou Českou republikou. Díky online formátu dnes učíme i v zahraničí – například ve Francii, Argentině, Indii a dalších zemích. Jsem nesmírně pyšná na to, že jsme dokázali zvládnout přechod do online výuky, a dokonce ho proměnit v příležitost. Je to vlastně to jediné pozitivní, co nám covidová doba přinesla – schopnost učit kdykoli, odkudkoli, efektivně a moderně.
Nemáme vlastní metodiku, ale máme jasný cíl: učit jazyky tak, aby měly smysl. Pro zaměstnance i firmy.
Přesah a vize
Věřím, že podnikání má mít přesah. V minulosti jsem spolupracovala s neziskovými organizacemi v různých oblastech, dnes podporuji iniciativu Můžeš podnikat. Chci, aby mladí lidé pochopili rozdíl mezi tím být zaměstnancem a podnikatelem. Včetně rizik – ale i šancí realizovat své sny.
Jsem hrdá, že jsem Češka. Buduji českou firmu, která zde platí daně. Věřím, že naše země má budoucnost – a že ji spoluvytváříme tím, jak žijeme, pracujeme a podnikáme.
Jsme všichni šťastní a o to přece jde!
Každý den, kdy se naši studenti přestávají bát mluvit, mi připomíná, proč to celé děláme.