Know more. Grow more. Do more.

Mediální trénink pro vítězky OCP

25.02.2015

Když člověk sleduje vystupování lidí v televizi, napadne ho, jak by sám na jejich místě vypadal a mluvil. Z gauče obýváku vypadá celá situace jednoduše a člověk se i občas zasměje nad vystupováním sportovců, politiků a někdy i novinářů. Díky dárku od Ocenění českých podnikatelek už vím, že kamera není zrovna váš kamarád :)

Součástí Ocenění českých podnikatelek byla také odměna pro vítězky a musím říct, že mi opravdu udělala radost. Jednalo se totiž o mediální trénink. Takovýto trénink není běžnou záležitostí. Zvláště, když se odehrává přímo v televizním studiu s odborníky, kteří se vám věnují a radí vám, jak na televizní kameru a jak na média.

Byla to má první životní zkušenost před kamerou. Na začátku kurzu jsme všechny prošly teoretickou přípravu, pak následovaly dvě kamerové zkoušky. Při první zkoušce nebylo téma dané, cílem bylo jen uvědomit si, kam se dívat, protože odhadnout výši očí diváka není úplně snadné. Z reproduktorů jsem slyšela pokyn z režie, který odříkal sekundy před rozsvícením červeného světýlka, pak už to bylo na mně. Seděla jsem sama ve studiu, dívala se do kamery a hovořila. Byl to velmi zvláštní pocit, protože tam nebyl ani kameraman, jen já.  První výsledek? Vůbec jsem se sama sobě nelíbila! Po vlastním kritickém zhodnocení mi i kolegyně podnikatelky řekly svůj názor. Je zajímavé, že diváci si všímají jiných věcí, než vy sami.

Podle mého jsem byla například velmi nervózní, měla jsem pocit, že dělám velké pomlky a ta dvojitá brada, no hrůza! I barvu make-up musím zvolit světlejší, přišla jsem si jako semafor. Kolegyně mě naopak pochválily za plynulou a srozumitelnou řeč. Nelíbilo se jim však, že moc pohybuji hlavou a při nádechu jsem na začátku mlaskla. 

Druhá kamerová zkouška byla o nacvičení rozhovoru s moderátorem. Otázky ani téma jsme opět nevěděli, což celou situaci udělalo o něco náročnější. Navíc redaktorka do nás šla pěkně zostra, žádné chválení nebo pěkný „pokec”. Hned od začátku nás drtila otázkami, které nikdo nemá rád, jako například: „Jak řešíte reklamaci? Co se děje v případě stížností? Vracíte nespokojeným klientům peníze,“ a podobně. Díky tomu jsem si však uvědomila, že člověk musí být v případě skutečného rozhovoru opravdu připraven, a že nic není dokonalé. Dále by měl odpovídat jen na to, na co odpovědět chce a neměl by se nechat zahnat do kouta. Jak nám bylo totiž řečeno, média chtějí senzaci a trhák, který jim zvedne zájem diváků.

Ani po absolvování tréninku nejsme s kolegyněmi žádné mediální hvězdy a troufám si říci, že žádná z nás nemá takové ambice. I tak jsme si celou akci fantasticky užily, více se poznaly a skamarádily jsme se.

Byla to velmi zajímavá zkušenost, kterou bych všem přála i doporučila. Proto chci OCP za nás všechny moc poděkovat!